Projektová schůzka v Turecku
S Erasmem do Turecka.. .
Předposlední projektová schůzka pořádaná ve dnech 6. až 11. března v Turecku se nesla díky této destinaci poněkud v duchu obav. Za naší školu se jí zúčastnili tři vyučující: PhDr. Stanislav Rubáš (koordinátor projektu), Mgr. Zdenek Sovadina (ICT učitel) a Mgr. Petr Kadlec (učitel AJ).
Jelikož jsme pár týdnů předem byli poctivě masírováni médii zprávami o aktuálních teroristických útocích v tomto jinak bohabojném státě, nezamlouvala nám již sama letecká doprava do největšího města Turecka. Nakonec byla cesta jen poměrně dlouhá, ale ne nijak komplikovaná.
V neděli kolem 10. hodiny ranní jsme vyrazili z Velkých Pavlovic směr letiště Vídeň. Pasová kontrola stejně jako let Boeingem 737 s leteckou společností Turkish Airlines proběhly velmi poklidně. Jelikož jednotlivé týmy přilétaly do Istanbulu v různou dobu a na odlišná letiště, museli jsme ještě zvládnout zdlouhavou cestu skrze obrovskou metropoli na druhé letiště, kam poslední tým z Rumunska dorazil až po 19. hodině. Po tak dlouhé cestě jsme byli všichni docela vyčerpaní a vyhládlí, naši turečtí přátelé nás proto vzali na večeři do největšího nákupního střediska (údajně největší v Evropě), kde jsme poprvé ochutnali tureckou kuchyni. Kolem 21. hodiny jsme mikrobusem vyrazili směr Edirne, provinční významné město a místo našeho pobytu. Kolem jedné hodiny ranní jsme dorazili do hotelu, kde jsme se rychle ubytovali a šli spát.
Druhý den po snídani jsme všichni odjeli do 60 km vzdáleného města Uzunkopru, kde se nachází škola našich tureckých partnerů. Na náš příchod byla tato střední škola, kterou bych přirovnal k české průmyslové škole, jelikož je zde vyučováno několik oborů (od ICT přec chemickou sekci až po obor elektrotechnický), perfektně připravena. Hned u vchodu nás přivítalo vedení školy, na hlavní budově visela velká digitální tabule s informacemi o našem projektu. Postupně nás přišli navštívit snad všichni zaměstnanci školy. Po vřelém přivítání jsme si prohlédli školu a seznámili se s vyučovacím procesem a vybavením této na první pohled ne moc vábné instituce. Zdání však klamalo.
Jak jsme se dozvěděli, turecká vláda věnuje na vzdělávání oproti České republice opravdu velkou částku a kromě propracovaného vzdělávání je to vidět i na edukačních pomůckách. Kromě toho, že studenti všech středních tureckých škol dostávají tablety, je ve všech třídách vedle tabule obrovský dotykový display (velikosti našich interaktivních tabulí), který je napojen do veřejné sítě a na turecký edukační systém a který obsahuje podrobnou databázi všech škol a edukačních materiálů, jež učitelé používají ve svých hodinách.
Kolem poledne jsme v jedné z velkých učeben začali pracovat na agendě spojené s naším projektem. Nejdříve vystoupili se svojí prezentací kolegové z Rumunska a poté následovali ostatní. V odpoledních hodinách nás čekala návštěva místních autorit. Byli jsme velmi mile přivítáni starostou města a vedoucím pro regionální školství se sídlem v Uzunkopru. Po těchto zajímavých setkáních jsme se odebrali do místní restaurace na skvělý a zasloužený oběd. Další část dne se odehrávala opět ve škole, kde si pro nás místní učitelé připravili „building team games“ (jak jinak než pomocí ICT). V pozdních hodinách jsme se odebrali na zpáteční cestu se zastávkou ve vyhlášené restauraci, která pro nás byla celá rezervována a kam se dostavili opět místní „autority“, aby s námi povečeřely. Zájem a podpora ze strany vlády a místních úředníků mě velmi mile překvapila.
Na druhý den jsme po snídani začali opět pracovat na našem projektu. Využili jsme hotelové konferenční místnosti, která k tomu byla perfektně zařízená. Každý z partnerů projektu vystoupil se svými příspěvky a zadanými úkoly, které dostal ještě před setkáním za úkol vypracovat. Po přestávce na oběd jsme opět pokračovali v práci. Ve večerních hodinách jsme se rozhodli si prohlédnout večerní město, a to zejména historickou část s krásnou a světově proslulou mešitou.
Ve středu jsme opět pokračovali v započaté práci. Hlavními tématy byla Moodle platforma, která patří mezi hlavní „intellectual outputs“ našeho projektu, a dále základní kurz anglického jazyka, vytvořený nejen pro studenty, ale i pro veřejnost. Výsledky naší práce najdete na této adrese: https://moodle.curie.pl/.
Předposlední den našeho pobytu byl věnován, jak jinak, opět práci. Pozornost jsme zaměřili na „dopilování“ posledních společných úkolů, jelikož náš projekt pomalu spěje k závěru. Den jsme završili nákupem proslulých „turkish delights“, což by se dalo přeložit jako „turecký med“, který vůbec není podoben tomu, jenž se prodává u nás. Spíše jde o různé typy sladkostí vyráběné většinou z mandlí a spousty cukru. Co mě však překvapilo, byla informace, že turecká vláda reguluje cenu těchto výrobků, tzn. že v celém Turecku jsou ceny těchto sladkostí stejné, ať už je koupíte v nákupních střediscích, nebo tržnicích. (Výhodné je však přeci jen je nakoupit na tržnici, neboť zde můžete cenu trochu srazit smlouváním. J)
Večer všichni účastníci získali certifikát o absolvování workshopů, nafotili asi tisíc fotografií důležitých k diseminaci projektu a rozloučili se navzájem se svými přáteli s příslibem brzkého setkání na závěrečné schůzce pořádané opět ve Velkých Pavlovicích v měsíci červnu.
V pátek ve 4 hodiny ráno nás naši turečtí přátelé odvezli do Istanbulu na letiště a již ve 14 hodin jsme opět stanuli před školou ve Velkých Pavlovicích.
Shrnuto a podtrženo, myslím, že toto setkání splnilo nejen projektová očekávání, ale i ta naše. Poznali jsme opravdu krásnou zemi, kde jsou lidé velmi vstřícní a pohostinní a kam se budeme vždy rádi vracet.